Fenomén Adam Ondra

Nahlédněte s námi do světa jednoho z nejlepších současných sportovců. Poslechněte si, jak Adam přemýšlí o lezení a jaký k němu má vztah. Jaké jsou jeho cíle a motivace, jak bojuje s překážkami na umělé stěně i s těmi, které připravila příroda. Jak překonává ty nejnáročnější výzvy v podobě nejtěžších lezeckých cest po celé zeměkouli.
Pomocí sofistikovaných technologií jsme taky zkoumali, jak funguje jeho tělo. Přečtěte si, co jsme zjistili z Adamova pohybu na stěně i při měření v laboratoři.

Podle Adama stojí za jeho úspěchem tři přednosti: 
 
- hypermobilní kyčle, díky kterým se dokáže přitisknout blíž ke stěně nebo skále, a k lezení mu tak stačí menší síla

- schopnost perfektně „číst“ cestu, díky které se zbytečně nevyčerpává hledáním ideální polohy –protože se lezení věnuje od svých šesti let, leze intuitivně 

- velmi přesná svalová paměť; jednotlivé kroky dokáže precizně zopakovat, takže mu vyhovují cesty, které leze opakovaně.

Pomocí technologie motion capture, kterou nám poskytla Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, jsme Adamovy postřehy otestovali. Na brněnské Hudy stěně jsme ho nechali vylézt cestu obtížnosti 8b a sledovali jsme polohu končetin a kloubů. Pro porovnání stejnou cestu lezl také Štěpán Stráník, mistr ČR v boulderingu.

Měření potvrdilo, že Adam dokáže oproti Štěpánovi dostat těžiště podstatně blíž ke stěně. Biomechanická analýza ale ukázala ještě další specifikum: při lezení aktivně využívá hlavu jako závaží. Záklon mu pomáhá přilepit chodidla těsněji ke stěně. „Je pravda, že mi fyzioterapeutka tvrdila, že dlouhý krk mi může pomáhat udržovat rovnováhu,“ říká Adam.

Detailní rozbor a vizualizace výsledků měření najde ZDE

Fyzická námaha znamená vyšší tepovou frekvenci. U trénovaných sportovců se tep zvyšuje méně. U Adama Ondry vůbec. Pár desítek sekund před lezením jsme mu pod stěnou naměřili frekvenci kolem 110 tepů za minutu. Při lezení se ještě snížila, v některých místech dokonce pod 70 – tedy na frekvenci, která u netrénovaných lidí odpovídá klidu.

Podobně nízká byla během měření i dechová frekvence. Ta kromě fyzické aktivity dobře vypovídá o psychickém stresu, u lezců typicky strachu z pádu. U Adama se ani v nejtěžších pasážích stěny nevyhoupla nad 30 dechů za minutu.

Detailní rozbor a vizualizace výsledků měření najde ZDE

Svaly ramen, paže a předloktí – ve kterém se ukrývá síla prstů – má Adam rozvinutější než 90-95 % populace. Měření v laboratoři Fakulty sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity nicméně potvrdilo, že je Adam sice v porovnání s běžným smrtelníkem mimořádně svalnatý, mezi špičkovými lezci se ale najdou silnější. „Samotná síla není to, v čem bych byl až tak výjimečný,“ říká Adam. „Měření síly nemám moc rád, samo o sobě o lezeckých výkonech moc neprozradí.“

Detailní rozbor a vizualizace výsledků měření najde ZDE

Mistrovství světa se pořádá jednou za dva roky a soutěží se ve třech disciplínách: lezení na obtížnost (anglicky lead), boulderingu a rychlostním lezení. Nově k nim přibylo lezení na obtížnost postižených sportovců.

Lezení na obtížnost je nejbližší skalnímu lezení: šplhá se na umělé stěně osázené chyty, které mají napodobovat skalní výstupky, jistí se lanem. Klíčová pro úspěch je kromě síly také vytrvalost.

Při boulderingu lezci překonávají krátkou cestu, složenou z několika extrémně náročných kroků (anglicky boulder). Místo jištění případně padají do měkké matrace. V mezinárodních závodech je čekají čtyři bouldery, vedle překonaných cest o pořadí rozhodují také dosažené zóny, chyty v průběhu boulderu. Jak pro lezení na obtížnost, tak pro bouldering je důležitá schopnost „číst“ stěnu, tedy odhadnout správné pohyby nebo najít vhodná místa na odpočinek.

Rychlostní lezení je vertikální sprint: patnáctimetrovou stěnu se stále stejnými chyty lezci „přeběhnou“ v řádu několika sekund, mužský rekord je 5,48 sekundy, ženský 7,46 sekundy. Sprinteři se utkávají v duelech podle klasického turnajového pavouka.

Sportovní lezení se na olympijských hrách poprvé objeví v Tokiu 2020. Na rozdíl od mistrovství světa, kde lezci závodí ve třech disciplínách – lezení na obtížnost, boulderingu a rychlostním lezení – se tady utkají o jedinou sadu medailí v jednom kombinovaném závodě. Setkají se tak velmi odlišné typy lezců: útlí vytrvalci, siloví boulderisti a rychlostní lezci s postavou atletických sprinterů.

Část lezců toto rozhodnutí vítá. „Je to, jako byste nechali Usaina Bolta běžet maraton a vzápětí sprint přes překážky,“ komentuje závody britská šampionka Shauna Coxsey. „Přesně takové je lezení, takže rozhodnutí [spojit disciplíny] stoprocentně chápu.“

Adam Ondra, který se věnuje lezení na obtížnost a boulderingu, její nadšení nesdílí: „Rychlostní lezení je jiný sport. Každopádně už jsem si ho zkusil a mám i slušný čas.“

Olympiáda v Tokiu je daleko, ale Adam nejspíš za dva roky bude patřit k horkým favoritům na první medaile z nové disciplíny.

V Kanadě byla s Adamem i jeho partnerka Iva Vejmolová. „Adam je člověk, který žije svůj život maximálně naplno. Ať už ve sportu, či osobním životě dává do každého momentu sto procent. Zároveň je tím nejpoctivějším, nejskromnějším a nejoptimističtějším člověkem, jakého jsem kdy poznala,“ říká o Adamovi.

„Adam ke všemu, co dělá, přistupuje velice poctivě a je tvrdý sám na sebe. Odmala si stojí za svým názorem. V tom jsme vždy vnímali jakousi odlišnost, která ho žene dál,“ doplňují jeho rodiče Eva a Miroslav Ondrovi.

Web vznikl během léta 2018, v období příprav Adama Ondry na MS ve sportovním lezení v Innsbrucku.

Vyrobil ho Kreativní HUB a oddělení datové žurnalistiky Českého rozhlasu.

Autoři: Brit Jensen, Damian Machaj, Robert Candra, Jan Boček, Jan Cibulka; Producent: Edita Kudláčová 

Autoři fotografií a videa: Michaela Danelová (4, 7, 8 - 9, 13, 15 - 17, 19, 20), Giampaolo Calza (3, 25), Petr Pavlíček (1, 2, 22, 23), AO Production s.r.o. (5, 6, 10 - 12 z filmu Silence), Pavel Blažek (14, 24), Maciek Ostrowski (18, 21)