profesionální lezec, mistr světa v boulderingu a dvojnásobný mistr světa v lezení na obtížnost. Soustředí se ale hlavně na lezení ve skalách – v září 2017 překonal v norském Flatangeru v současnosti nejtěžší cestu světa, Silence (česky Ticho) s obtížností 9c. Má na kontě také volný přelez kilometr vysoké stěny Dawn Wall v amerických Yosemitech, kterou zdolal v rekordních osmi dnech, a řadu dalších skalních prvenství. Žije v Brně, doma je na skalách v Moravském krasu.
Pomocí sofistikovaných technologií jsme taky zkoumali, jak funguje jeho tělo. Přečtěte si, co jsme zjistili z Adamova pohybu na stěně i při měření v laboratoři.
Nejtěžší cesta světa: Silence – Ticho
Podívejte se na krátký film o cestě Silence ZDE
- hypermobilní kyčle, díky kterým se dokáže přitisknout blíž ke stěně nebo skále, a k lezení mu tak stačí menší síla
- schopnost perfektně „číst“ cestu, díky které se zbytečně nevyčerpává hledáním ideální polohy –protože se lezení věnuje od svých šesti let, leze intuitivně
- velmi přesná svalová paměť; jednotlivé kroky dokáže precizně zopakovat, takže mu vyhovují cesty, které leze opakovaně.
Co ukázalo měření na stěně?
Detailní rozbor a vizualizace výsledků měření najde ZDE
Tiché vítězství
„Když dolezu nějakou těžkou cestu, obvykle si radostí zakřičím. Tady byly emoce tak silné, že jsem nemohl říct ani zakřičet vůbec nic. Bylo ticho. Proto se jmenuje Silence.“
„Strach z pádu samotného, z toho, že si zlámu nohy, ten se u mě téměř nevyskytuje. Někdy mě to až mrzí, čas od času bych se bál rád. Ale pak je tu strach ze selhání. A s tím bojuju stále. Snažím se najít důvody, proč by to mělo dopadnout dobře. A pokud jsou to důvody, kterým moje mysl věří, většinou to funguje.“
Co ukázalo měření tepovky?
Podobně nízká byla během měření i dechová frekvence. Ta kromě fyzické aktivity dobře vypovídá o psychickém stresu, u lezců typicky strachu z pádu. U Adama se ani v nejtěžších pasážích stěny nevyhoupla nad 30 dechů za minutu.
Detailní rozbor a vizualizace výsledků měření najde ZDE
Skalní Motýl v Rumunsku„Ta cesta není extrémně dlouhá, ale je dost silově-vytrvalostní. Člověk odlepí nohy od země a nemá si kde vydechnout. Pak přijde těžké místo, do kterého doleze už s únavou.“
„Chytnu si miniaturní přídržku. Hodně to bolí, ale musím zoubky toho nepatrného výstupku zarýt do kůže, abych mohl aspoň trošičku zabrat, a naskočím do dalšího chytu. Ten je oblý, ale zase má výstupky, které musím zarýt do kůže a skočit ještě dál. Tenhle krok je velmi nepříjemný.“
Co ukázalo měření síly?
Detailní rozbor a vizualizace výsledků měření najde ZDE
Skály vs. soutěž„Být nejlepší je jen jedna věc. Je fajn si to občas připomenout, ale jako cíl je to špatná motivace.“
Mistrovství světa ve sportovním lezení
Lezení na obtížnost je nejbližší skalnímu lezení: šplhá se na umělé stěně osázené chyty, které mají napodobovat skalní výstupky, jistí se lanem. Klíčová pro úspěch je kromě síly také vytrvalost.
Při boulderingu lezci překonávají krátkou cestu, složenou z několika extrémně náročných kroků (anglicky boulder). Místo jištění případně padají do měkké matrace. V mezinárodních závodech je čekají čtyři bouldery, vedle překonaných cest o pořadí rozhodují také dosažené zóny, chyty v průběhu boulderu. Jak pro lezení na obtížnost, tak pro bouldering je důležitá schopnost „číst“ stěnu, tedy odhadnout správné pohyby nebo najít vhodná místa na odpočinek.
Rychlostní lezení je vertikální sprint: patnáctimetrovou stěnu se stále stejnými chyty lezci „přeběhnou“ v řádu několika sekund, mužský rekord je 5,48 sekundy, ženský 7,46 sekundy. Sprinteři se utkávají v duelech podle klasického turnajového pavouka.
Sportovní lezení na olympiádě
Část lezců toto rozhodnutí vítá. „Je to, jako byste nechali Usaina Bolta běžet maraton a vzápětí sprint přes překážky,“ komentuje závody britská šampionka Shauna Coxsey. „Přesně takové je lezení, takže rozhodnutí [spojit disciplíny] stoprocentně chápu.“
Adam Ondra, který se věnuje lezení na obtížnost a boulderingu, její nadšení nesdílí: „Rychlostní lezení je jiný sport. Každopádně už jsem si ho zkusil a mám i slušný čas.“
Olympiáda v Tokiu je daleko, ale Adam nejspíš za dva roky bude patřit k horkým favoritům na první medaile z nové disciplíny.
„Lezení na závodech je sport. Motivuje mě na něj trénovat, být v den závodu připraven, baví mě vyhrávat. Ale není to všechno. Skály potřebuju.“
Havraní skála v Kanadě„Tahle cesta je náročná tím, že je poměrně dlouhá, a je celou dobu konstantně velmi těžká, převislá s maličkými chyty. Není tam jediná možnost si odpočinout, člověk musí neustále valit a valit a valit a jde o to, aby mu nedošly síly.“
„Adam ke všemu, co dělá, přistupuje velice poctivě a je tvrdý sám na sebe. Odmala si stojí za svým názorem. V tom jsme vždy vnímali jakousi odlišnost, která ho žene dál,“ doplňují jeho rodiče Eva a Miroslav Ondrovi.
„Všechno mi připadá automatické, jasné. Cítím se lehký, připadá mi, že nemůžu spadnout. Je super pocit být na skále v tomhle stavu beztíže.“
Vyrobil ho Kreativní HUB a oddělení datové žurnalistiky Českého rozhlasu.
Autoři: Brit Jensen, Damian Machaj, Robert Candra, Jan Boček, Jan Cibulka; Producent: Edita Kudláčová
Autoři fotografií a videa: Michaela Danelová (4, 7, 8 - 9, 13, 15 - 17, 19, 20), Giampaolo Calza (3, 25), Petr Pavlíček (1, 2, 22, 23), AO Production s.r.o. (5, 6, 10 - 12 z filmu Silence), Pavel Blažek (14, 24), Maciek Ostrowski (18, 21)