AUTORSKÝ RUKOPIS V UMĚNÍOd divokých gest po uměřenost
Autorským rukopisem se v dějinách umění rozumí osobitý způsob, kterým umělec zachází s výtvarnými materiály. Ve starších historických obdobích se většinou jednalo o způsob používání štětce, tužky nebo dláta. Pro moderní umělce už ale umělecký rukopis nepředstavoval pouze řemeslnou kategorii.
Zejména ve druhé polovině 20. století se uměleckým rukopisem zabývala řada umělců a teoretiků v souvislosti s otázkou, nakolik se má autor projevovat ve svém díle. Protože i dnes je pro diváka moderního a současného umění autorský rukopis užitečným nástrojem k pochopení díla, podíváme se na následujících stránkách na to, jak se k významu a roli autora stavěli umělci spojení jednak s hnutím abstraktního expresionismu a jednak s minimalismem.
Hned na úvod můžeme prozradit, že se moc neshodli.
Hned na úvod můžeme prozradit, že se moc neshodli.
Ve jménu uměníSoudní spory uměleckých směrů
Co by se stalo, kdyby umělci a teoretici abstraktního expresionismu a minimalisti dovedli svůj spor o důležitosti či nepodstatnosti autorského rukopisu až k soudu? Čím by se hájil Donald Judd proti obviněním Clementa Greenberga? Na čí stranu by se přiklonil Umberto Eco? Obtěžoval by se hvězdný Jackson Pollock vůbec dostavit před tribunál? A šel by minimalismus do vězení za údajnou vraždu autora?
To zjistíte, když si poslechnete rozhlasovou dramatizaci Ve jménu umění. Připravili jsme ji pro vás (vedle speciální webové prezentace, kterou si právě prohlížíte) ke každé z deseti částí série.
Sledujte principiální bitvy teoretických konceptů i břitké rétorické přestřelky a osobní výpady mezi uměleckými směry, nejslavnějšími tvůrci a nevýznamnějšími uměnovědci své doby ve vysílání stanice Vltava vždy v sobotu večer.
Inscenaci pak kdykoli najdete zde /link/, zatím si poslechněte ukázku:
To zjistíte, když si poslechnete rozhlasovou dramatizaci Ve jménu umění. Připravili jsme ji pro vás (vedle speciální webové prezentace, kterou si právě prohlížíte) ke každé z deseti částí série.
Sledujte principiální bitvy teoretických konceptů i břitké rétorické přestřelky a osobní výpady mezi uměleckými směry, nejslavnějšími tvůrci a nevýznamnějšími uměnovědci své doby ve vysílání stanice Vltava vždy v sobotu večer.
Inscenaci pak kdykoli najdete zde /link/, zatím si poslechněte ukázku:
KRITIKA OBOU SMĚRŮFormalistický přístup k výtvarnému umění
Přestože se výtvarné prostředky, tvůrčí postupy a dokonce chápání role autora abstraktního expresionismu a minimalismu zásadně liší, oba směry patří mezi formalistická uskupení. Jejich neshody se netýkali obsahu děl ale formy jejich zpracování.
Složení jejich představitelů stejně jako klíčová témata obou uměleckých směrů byla určována dobou, v níž autoři obou směrů tvořili. Proto se v jejich řadách vyskytoval jen mizivý počet umělkyň a proto se soustředili na dobově aktuální problémy, jako byla role podvědomí či úloha umělce. Oba směry také záhy čelily kritice svých nástupců, kteří často hluboce přehodnocovali jejich základní myšlenky.
V současném umění jsou ale stále aktuální oba přístupy k autorství a diváctví, přestože umělec coby rozháraný bohém je spíše doménou autorské stylizace a mediální reprezentace.
Složení jejich představitelů stejně jako klíčová témata obou uměleckých směrů byla určována dobou, v níž autoři obou směrů tvořili. Proto se v jejich řadách vyskytoval jen mizivý počet umělkyň a proto se soustředili na dobově aktuální problémy, jako byla role podvědomí či úloha umělce. Oba směry také záhy čelily kritice svých nástupců, kteří často hluboce přehodnocovali jejich základní myšlenky.
V současném umění jsou ale stále aktuální oba přístupy k autorství a diváctví, přestože umělec coby rozháraný bohém je spíše doménou autorské stylizace a mediální reprezentace.
OBA -ISMY MIMO VÝTVARNÉ UMĚNÍDruhý život obou směrů
Oba zmiňované směry ovlivnily mladší výtvarná hnutí a dopad měly i mimo oblast výtvarného umění. Zejména snadná rozpoznatelnost obrazů Jacksona Pollocka (a přežívající přesvědčení, že hodnota umění je založena hlavně na náročné technice) z něj učinila v americkém prostředí téměř popkulturní referenci. Jako hnutí měl ale abstraktní expresionismus na širší kulturu mizivý vliv. Minimalismus se naopak prosadil v celé řadě dalších uměleckých odvětví jako hudba nebo design. I přesto se ale nedá říct, že by tyto obory (nebo třeba minimalismus v módě) zcela závisely na příkladech z oblasti výtvarného umění. Spíše se jedná o volnou inspiraci a reakci na fenomény, jakými jsou například hromadění věcí či příliš mnoho podnětů útočících na pozornost soudobého člověka.
PLÁTNO JAKO ARÉNAUmělecký rukopis v abstraktním expresionismu
Abstraktní expresionismus je malířský styl, který se rozvíjel ve Spojených státech ve 40. a 50. letech. Představitelé tohoto stylu pracovali s rozsáhlými formáty, abstraktním uměleckým jazykem a experimentovali s technikami, které měly rozšířit výrazový rejstřík výtvarného umění. Inspirovali se u evropských surrealistů a mexických muralistů; surrealisté byli přesvědčeni o tom, že autentické dílo musí oslovovat nejen racionální rozum, nýbrž i lidské podvědomí. Muralisté vytvářeli rozsáhlé nástěnné malby, které se měly obracet k co nejširšímu publiku.
Američtí umělci abstraktního expresionismu využili klíčové myšlenky obou směrů, ale upravili je svým potřebám. Nejznámějším z nich byl Jackson Pollock, který využil svých znalostí moderního umění a vytvořil techniku drippingu a Výsledkem byla díla, která měla podle svých tvůrců potenciál oslovit kohokoli, protože se svými rozsáhlými a bezprostředně malovanými formáty obracela na podvědomí.
Zejména práce Jacksona Pollocka zaujala výtvarného kritika Clementa Greenberga. Psal o celé řadě umělců spojených s abstraktním expresionismem, ale svou interpretaci nového amerického umění založil především na Pollockových obrazech. Ty podle něj díky svým formálním rysům představovaly doklad dalšího vývojového stádia moderního umění.
Víc o CG
Američtí umělci abstraktního expresionismu využili klíčové myšlenky obou směrů, ale upravili je svým potřebám. Nejznámějším z nich byl Jackson Pollock, který využil svých znalostí moderního umění a vytvořil techniku drippingu a Výsledkem byla díla, která měla podle svých tvůrců potenciál oslovit kohokoli, protože se svými rozsáhlými a bezprostředně malovanými formáty obracela na podvědomí.
Zejména práce Jacksona Pollocka zaujala výtvarného kritika Clementa Greenberga. Psal o celé řadě umělců spojených s abstraktním expresionismem, ale svou interpretaci nového amerického umění založil především na Pollockových obrazech. Ty podle něj díky svým formálním rysům představovaly doklad dalšího vývojového stádia moderního umění.
Víc o CG
ABSTRAKTNÍ EXPRESIONISMUS
americké hnutí
zejména 40. a 50. léta 20. století
označuje se také jako Newyorská škola či akční malba
abstraktní umělecký jazyk a rozsáhlé formáty děl
příznak přesunu zásadního kulturního centra z Paříže do New Yorku
zejména 40. a 50. léta 20. století
označuje se také jako Newyorská škola či akční malba
abstraktní umělecký jazyk a rozsáhlé formáty děl
příznak přesunu zásadního kulturního centra z Paříže do New Yorku
HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ ABSTRAKTNÍHO EXPRESIONISMU
OTISK DUŠE AUTORA NA PLÁTNOJe umělec výjimečný génius?
Umělec byl v západní kultuře už od renesance vnímán jako výjimečný jedinec. V rámci moderního umění se sice jednotliví autoři a teoretici lišili v názoru, jak se tato výjimečnost má projevovat, ale obecně nebyla zpochybňována. Dokonce spíše naopak - postava charismatického umělce, který je nadán výjimečně ostrým zrakem a může tak společnosti ukázat to, co je ostatním spíše skryto, se těšila zájmu publika i samotných autorů i v průběhu 20. století.
V důrazu, který abstraktní expresionismus kladl na autorský rukopis, částečně přežívala rukodělná tradice malířství. Především byl ale chápán jako záruka autenticity díla a potvrzení jeho originality díky neopakovatelnému otisku spontánního malířského gesta. Někteří umělci rukopis dokonce vnímali v intenci svého zájmu o mytologii a starověké kultury jako magické, iracionální spojení mezi autorem a jeho dílem.
V důrazu, který abstraktní expresionismus kladl na autorský rukopis, částečně přežívala rukodělná tradice malířství. Především byl ale chápán jako záruka autenticity díla a potvrzení jeho originality díky neopakovatelnému otisku spontánního malířského gesta. Někteří umělci rukopis dokonce vnímali v intenci svého zájmu o mytologii a starověké kultury jako magické, iracionální spojení mezi autorem a jeho dílem.
CLEMENT GREENBERGVelikán americké výtvarné kritiky
Clement Greenberg se postupně stal ústřední postavou amerického poválečného umění. Z levicového intelektuála první poloviny 40. let se po druhé světové válce proměnil ve vlivného teoretika abstraktního expresionismu. Tento směr Greenberg vnímal jako pokročilou podobu moderního umění a zdůrazňoval fakt, že jde o ryze americké umělecké vyjádření. Umělecká díla hodnotil podle několika kategorií: malba nesměla zobrazovat konkrétní předměty a celé dílo mohlo vykazovat pouze rysy které Greenberg považoval za typicky malířské jako jsou plošnost a intenzita použitých barevných tónů. Greenbergovým ideálem byla malba, jejíž účinek nebyl založen na tom, co zobrazuje, ale především na tom, jak to zobrazuje. Clement Greenberg byl navíc pevně přesvědčen o tom, že výsledky, jichž dosáhli američtí umělci vypovídají také o kvalitě americké společnosti a o tamním politickém systému. Spolupracoval proto na výstavních projektech, které americkou kulturu představovaly v Evropě a v sovětském Rusku. Zapojil se také do vysílání rádia Svobodná Evropa. Odsud seznamoval posluchače s povahou, cíli a prostředky abstraktního expresionismu.
OD PONORU DO UMĚLCOVY DUŠE K DIVÁKOVIMinimalismus a posun v americkém výtvarném umění 60. let
Minimalističtí umělci se zabývali především prostorovým objektem. Neuvažovali o znázornění, nýbrž na rozdíl od abstraktních expresionistů pracovali se skutečnými předměty a jejich hmatatelnými materiálními vlastnostmi. Věnovali se kategoriím tvaru, hmoty či barvy.
Tito umělci usilovali o umění odpovídající moderní průmyslové civilizaci. Proto pracovali s materiály využívanými v průmyslové výrobě a místo jedinečného díla vytvářeli celé série objektů jako v moderních továrnách.
Jejich výtvarný jazyk se částečně vymezoval proti výtvarným prostředkům abstraktního expresionismu. Zároveň neuvažovali o umělci jako o svrchovaném tvůrci, ale spíše jako o někom, kdo na tvorbě svých děl spolupracuje s publikem.
Tito umělci usilovali o umění odpovídající moderní průmyslové civilizaci. Proto pracovali s materiály využívanými v průmyslové výrobě a místo jedinečného díla vytvářeli celé série objektů jako v moderních továrnách.
Jejich výtvarný jazyk se částečně vymezoval proti výtvarným prostředkům abstraktního expresionismu. Zároveň neuvažovali o umělci jako o svrchovaném tvůrci, ale spíše jako o někom, kdo na tvorbě svých děl spolupracuje s publikem.
MINIMALISMUS
americké hnutí
vrchol v 60. letech 20. století
soustředění na prostorové objekty
obyčejné materiály a opakující se tvary
reakce na příliš niterné umění předcházejících stylů včetně abstraktního expresionismu
vrchol v 60. letech 20. století
soustředění na prostorové objekty
obyčejné materiály a opakující se tvary
reakce na příliš niterné umění předcházejících stylů včetně abstraktního expresionismu
Hlavní představitelé minimalismu
UMĚNÍ JE VZTAH SVĚTLA, PROSTORU A DIVÁKOVA ÚHLU POHLEDURole diváka a autora ve vnímání díla
V 60. letech v celé řadě vědeckých oborů probíhaly diskuze o významu, konkrétně o kódech a způsobech, kterými je vytvářen. Ve výtvarném umění tyto diskuze oživily zájem o role autora a diváka a jejich vzájemný vztah. Začaly se objevovat námitky oproti chápání umělce jako aktivního tvůrce, který svým záměrem zcela vymezuje možnosti čtení díla v zásadě pasivnímu divákovi.
Francouzský literární vědec Roland Barthes dokonce tvrdil, že alespoň v literatuře není osoba autora určující, protože výsledek stejně závisí na čtenářově představivosti a znalostech. Italský strukturalista Umberto Eco došel k méně radikálnímu závěru a konstatoval, že divácký prožitek díla je výsledkem spolupráce mezi umělcem a jeho publikem, kteří se vzájemně potřebují, má-li umělecké dílo fungovat.
Minimalisté tyto diskuze obohatili o prostorový a tělesný aspekt - zajímali se o to, jak působí fyzická přítomnost jejich děl na diváky a jak se jim jeví z různých perspektiv.
Francouzský literární vědec Roland Barthes dokonce tvrdil, že alespoň v literatuře není osoba autora určující, protože výsledek stejně závisí na čtenářově představivosti a znalostech. Italský strukturalista Umberto Eco došel k méně radikálnímu závěru a konstatoval, že divácký prožitek díla je výsledkem spolupráce mezi umělcem a jeho publikem, kteří se vzájemně potřebují, má-li umělecké dílo fungovat.
Minimalisté tyto diskuze obohatili o prostorový a tělesný aspekt - zajímali se o to, jak působí fyzická přítomnost jejich děl na diváky a jak se jim jeví z různých perspektiv.
DONALD JUDDObjektivní umění
Donald Judd ve své práci odmítal tradiční kategorie jak malířství, tak sochařství. Naopak se soustředil na vztah uměleckého díla ke svému okolí a podobně rovněž uvažoval o účincích na diváka. Jelikož ve své práci podobně jako další minimalisté odmítal symbolické významy a citové prožitky, zabýval se více fyzickými prožitky diváka ve výstavní síni. Jeho monumentální, ryze geometrické a rytmicky se opakující formy měly působit už svou přítomností a zároveň umožňovat divákům soustředit se na vlastní zkušenost, protože je nerozptylovaly nutností luštit jejich význam. Donald Judd používal chladně a strojově působící materiály, někdy dokonce vyleštěné, takže odrážely okolní prostor. Při instalaci svých děl v galeriích také nepoužíval sokly, které by podle jeho názoru pouze oddělovaly publikum od objektu.
ROBERT MORRISLimity minimalistického umění
Umělec se k otázkám minimalismu vyjadřoval za pomoci svých objektů i četných esejí. Podobně jako jeho druhové se zabýval prostorovými a fyzickými vztahy mezi uměleckým objektem a jeho diváky. Jeho text s názvem Poznámky o soše popsal minimalismus jako umělecký směr založený především na zkušenosti diváka, nikoli na autorském záměru, a minimalistické sochy jako objekty závislé na podmínkách, ve kterých jsou pozorovány. Na rozdíl od většiny minimalistů ovšem Robert Morris zkoumal možnosti mnohem širšího spektra tvůrčích postupů a výrazně ovlivnil i další tendence, jako například land-art nebo akční umění. Jeho díla ale spojoval zájem o náhodu, čas a pomíjivost. Morrisovy minimalistické práce často pracují s variantami jednoho tvaru, které jsou divákovi předkládány v odlišných pozicích a v různých prostorových situacích.
WILLEM DE KOONINGEvropská spojka
Willem de Kooning pocházel z nizozemského Rotterdamu, kde také získal první umělecké školení. Do USA se přistěhoval roku 1926. Patřil k nejvzdělanějším autorům tzv. Newyorské školy neboli abstraktního expresionismu. Jeho zájmy zahrnovaly evropské moderní umění i díla starých mistrů byli Rembrand nebo Petrus Paulus Rubens. Ačkoli se nejprve proslavil černobílými abstraktními plátny, postupně se vrátil k dílům s konkrétním námětem. De Kooning se soustavně zabýval hlavně tématem lidské figury. V cyklech Žen spojil figurální námět, rozklad lidské postavy inspirovaný kubismem a gestickou, spontánní malířskou technikou. K jednotlivým malbám se opakovaně vracel, opravoval předešlé tahy a do obrazů vkládal různé materiály. Byl přesvědčen, že malba sama má být rychlá a energická a výsledný obraz má představovat záznam střetu autora s plátnem a barvami.
DAN FLAVINSvětelný minimalismus
Dan Flavin začal svou kariéru jako malíř, ale většina jeho umělecké dráhy je spojena se zkoumáním výrazových možnosti zcela odlišného materiálu, zářivek. Ty využíval jako opakující se a často dokonce vzájemně zaměnitelné jednotky svých děl. Dan Flavin ve své práci využíval tzv. ready-made, který poprvé představil Marcel Duchamp - sestavoval svá díla z obyčejných předmětů, které se nestávaly uměleckým objektem díky vlastním kvalitám, ale pouze díky změně kontextu. Zářivky naopak jsou spíše banálním či dokonce ošklivým, ryze funkčním předmětem. Umělec se však nesoustředil na svůj materiál, nýbrž na proměnu okolního prostoru působením barevného světla. Také on vytvářel svá díla v reakci na konkrétní prostor a popíral, že by obsahovala jakékoli symbolické, náboženské či přímo transcendentální významy.
HELEN FRANKENTHALERDruhá generace abstraktního expresionismu
Ačkoli Helen Frankenthaler dobře znala práci svých současníků, postupně si vyvinula vlastní přístupy. Jejím nejznámějším je tzv. metoda vsakování, při níž nechávala barvy rozředěné terpentýnem se vsakovat do nenašepsovaného plátna. Díky tomu se barva zcela spojila s podložkou a malba pozbyla jakéhokoli náznaku iluze prostorovosti. Podobně jako další abstraktní expresionisté používala velké formáty, ale na rozdíl od většiny z nich zjednodušovala a stylizovala skutečné krajinné motivy. Vlivný umělecký kritik Clement Greenberg, jenž ve 40. letech sledoval a podporoval především tvorbu Jacksona Pollocka, její dílo dokonce považoval za další podstatný posun v americkém malířství a roku 1964 navrhl pro její dílo a práci podobně směřujících umělců nové označení, tzv. malířství barevných polí.
CARL ANDREMinimalismus dotyku
Carl André se ve své práci vymezoval vůči klasickým sochařským technikám jako bylo vyřezávání, modelování nebo modernistické konstruování. Jeho umělecké techniky se omezovaly na skládání a třídění. Dokonce nepracoval ani s hotovými formami, které si další minimalisté nechávali průmyslově vyrábět. Namísto toho pracoval se surovinami, jako byly plechy různých složení, nebo třeba cihly. Jeho objekty jsou pouze volnými skupinami předmětů, Carl Andre při jejich výrobě nepoužíval žádná pojidla. Umělec také trval na tom, že svá díla vždy musí instalovat osobně, protože každá sestava je přizpůsobena svému okolí a konkrétní prostorové situaci. Carl Andre chápal sochu jako místo a vyzýval své publikum, aby do něj vstupovalo. Řada jeho objektů tak byla určena k chůzi a dotyku.
MARK ROTHKOMeditativní malba v americkém stylu
Rothko patřil ke vzdělaným umělcům a své názory na umění a na vlastní práci vyjádřil v četných esejích. Ve svých obrazech se postupně odpoutal od zobrazivého způsobu malířství. Ačkoli značnou část své tvůrčí dráhy soustředěně pracoval s abstraktním výtvarným jazykem, trval zároveň na tom, že jeho díla mají konkrétní a dokonce mnohovrstevnaté významy, které jsou založeny na jeho znalostech mytologie a filozofie. Většina jeho obrazů je založena na vrstvených obdélných tvarech, které jsou namalovány postupně za použití téměř průhledných vrstev barvy. Považoval obdélník za formu, která je schopna v rámci kompozice a účinku díla zastoupit ostatní tvary. Mark Rothko prosazoval svými texty i malbami právo umělce na naprostou svobodu vyjádření ve formě i v obsahu. Zdůrazňoval také, že tuto volnost omezuje působení uměleckého trhu.
Pokračujte dolů
Swipe to continue
Pokračujte tahem prstu
AUTORSKÝ RUKOPIS V UMĚNÍ
Ve jménu umění
KRITIKA OBOU SMĚRŮ
OBA -ISMY MIMO VÝTVARNÉ UMĚNÍ
PLÁTNO JAKO ARÉNA
ABSTRAKTNÍ EXPRESIONISMUS
HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ ABSTRAKTNÍHO EXPRESIONISMU
OTISK DUŠE AUTORA NA PLÁTNO
CLEMENT GREENBERG
OD PONORU DO UMĚLCOVY DUŠE K DIVÁKOVI
MINIMALISMUS
UMĚNÍ JE VZTAH SVĚTLA, PROSTORU A DIVÁKOVA ÚHLU POHLEDU
DONALD JUDD
HELEN FRANKENTHALER
MARK ROTHKO
AUTORSKÝ RUKOPIS V UMĚNÍ
Ve jménu umění
KRITIKA OBOU SMĚRŮ
OBA -ISMY MIMO VÝTVARNÉ UMĚNÍ
PLÁTNO JAKO ARÉNA
ABSTRAKTNÍ EXPRESIONISMUS
HLAVNÍ PŘEDSTAVITELÉ ABSTRAKTNÍHO EXPRESIONISMU
OTISK DUŠE AUTORA NA PLÁTNO
CLEMENT GREENBERG
OD PONORU DO UMĚLCOVY DUŠE K DIVÁKOVI
MINIMALISMUS
UMĚNÍ JE VZTAH SVĚTLA, PROSTORU A DIVÁKOVA ÚHLU POHLEDU
DONALD JUDD
HELEN FRANKENTHALER
MARK ROTHKO